Blogy na Travellerspoint

26.08.2016 - Capu Rossu

sunny
Zobrazit Corsica 2016 na mapě uživatele marvin007.

To nejlepší na konec. Ráno vyrážíme co nejdříve zase na jih - na mys Capo Rosso, který zakončuje Golfe de Porto z jihu.

Začínám tuhle silnici kolem Porta nenávidět. A když se proti nám v zatáčce vyloupne autobus, je to fakt prima. Couváme zpátky za zatáčku na vyhýbací kousek a tam se přitiskneme k zídce. Autobus nás míjí o pár centimetrů. Oddechneme si, vyjedeme - a o sto metrů dál potkáváme druhý. Do malého místečka vlevo se nějak vejdeme my i auto za námi. Dál už cesta probíhá naštěstí v pohodě - jen místo hodiny jedeme těch necelých 50 km přes hodinu a půl.

Přijíždíme na skoro plné parkoviště, v dálce před sebou vidíme ostroh mysu Capo Rosso a je jasné, že to nebude žádná legrace.

wp_20160826_001.jpg

Vyrážíme a už je pěkné horko, cesta je pro začátek příjemně rovná, jdeme svižně... Pak cesta prudčeji klesá - z našeho hlediska nezodpovědně ztrácíme výšku (z 300 m asi na 75).

wp_20160826_002.jpg

wp_20160826_003.jpg

A začínáme stoupat. Doteď nevadilo, že kolem není skoro žádný stín a vzduch se ani nepohne. Jenže teď musíme vystoupat v plném slunci na rozpálené skále do asi 330 m. Asi ve 230 m máme pořádnou krizi, nevíme, jestli máme pokračovat. Daně dochází, že jsme únavou zapomněli i jíst. Sníme nějaké sladké tyčky a napijeme se. A rozhodujeme se to dojít.

wp_20160826_004.jpg

Vyškrábeme se nahoru ke věži a padneme do stínu. Máme toho fakt dost. Dana má v obličeji zhruba stejnou barvu jako její fialové moirové tílko, já vypadám nejspíš podobně.

Chvíli oddechujeme a pak se vydáváme podívat, kam a proč jsme se tak plahočili. A zůstáváme s otevřenou pusou. Už jsme vylezli na pár kopců nad mořem, ale tenhle jim dá flek. Pod námi je 300 metrů svislá stěna, která končí v tyrkysovém moři, máme 360 stupňů výhled přes mys, který je jen úzkou šíjí spojen s pevninou. Vylezeme ještě po schodech na rekonstruovanou věž a užíváme si výhled do všech stran i nahoru na vysoké korsické hory a dolů na úžasné modré moře s rozesetými útesy.

wp_20160826_008.jpg

wp_20160826_011.jpg

Když se dost vynadíváme, obracíme se na cestu zpátky. Sestup docela jde, dokonce si prohlížíme i rekonstruované stavení. Je tu míchačka, materiál, dokonce i tři chlapíci, ale nic nedělají - ani by to v tom horku nešlo. Je to celé trochu panoptikální - kde berou elektřinu, vodu... A proč to celé dělají?

Pokračujeme dal, postupně stoupáme a zastavujeme v každém náznaku stínu, do některých keřů strkáme hlavu. Nakonec zastavujeme zhruba každých dvacet výškových metrů. Dopíjíme vodu - poslední si necháváme v puse, aby nám déle vydržela.

Cestou se několikrát střídáme s dvojicí mladých Němců - kluk má vlasy uvázané do nějakého culíku nahoru, holce září oči, usmíváme se na sebe a ještě při odjezdu na nás mávají - je to takový zvláštní zážitek jak nás přes propast rozdílu věků a národností i jazyků spojuje intenzivní prožitek.

Docházíme vyšťavení na parkoviště a spouštíme klimatizaci v autě. Jsme na sebe docela pyšní - nikoho v naší věkové (ani váhové) kategorii jsme ani nezahlídli. Pak si uvědomujeme, že někdo musel tu věž asi před pěti sty lety postavit, a pýcha nás opouští.

Cestou do kempu se ještě stavujeme v Pianě a zjišťujeme, že to je asi nejpříjemnější městečko, které jsme na Korsice navštívili. Ani moc rušné jako Porto, ani zanedbané jako Corte, prostě fajn.

Večerní plavání skvěle odplavuje únavu z hodně namáhavého dne.

Napsal/a marvin007 9:53 Uloženo ve složce France

Poslat na emailFacebookStumbleUpon

Obsah

Buďte první, kdo okomentuje tento příspěvek.

Abyste na tomto blogu mohl/a vkládat komentáře, musíte být přihlášen/a jako uživatel Travellerspoint.

Vložte přihlašovací údaje pro Travellerspoint

( Co to je? )

Pokud ještě nejste členem Travellerspoint, můžete se zaregistrovat zdarma.

Zaregistrovat se na Travellerspoint